NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Charakterizovat japonské chameleóny COALTAR OF THE DEEPERS je věc věru nelehká. Ačkoliv je jejich tvorba ponejvíce vztahována k shoegazovému žánru, je tato poloha pouze jedním z mála inspiračních zdrojů a týká se zejména předchozích desek (např. „No Thank You“). Japonci velmi rádi brousí mezi žánry, a tak v jejich hudbě můžete mimo jiné slyšet prvky death metalu, trash metalu, elektroniky, indie rocku či bossa novy. Naštěstí se však nejedná o dort pejska a kočičky, jak by jmenovaný výčet mohl naznačovat.
Japonci si naopak drží vysokou úroveň konzistence a v jejich případě nepůsobí žánrové přesahy i přes určitou potrhlost křečovitě. A zatím poslední nahrávka „Yukari Telepath“ tento fakt stále stvrzuje. V rozsáhlé diskografii pak představuje tvůrčí milník, jehož počátky lze vysledovat již na předchozí desce „Newave“ a pak také na řade následujících EP. Nahrávka s sebou rovněž nese určité zklidnění, pokud jde o syrovost hudebního podání, snad s výjimkou úvodu skladby „Zoei“. Hypnotické hučení desky „No Thank You“ zde tedy věru nenajdete. Kapela se naopak soustředí na maximální zpěvnost, jíž vévodí téměř dívčí hlas předáka Narasakiho. O tom vás snadno přesvědčí sedmiminutová hitovka „Aoa“, chytlavá odrhovačka „Ribbon No Kishi“ nebo příjemně rocková skladba „Lemurian Seed“. Zajímavě pojatá je i dramaturgie alba. První, dynamičtější polovina vrcholí skladbami „Aquarian Age“ a „Automation Structures“, které jakoby vypadly z učebnic space rocku a progresivního rocku. Druhá část naopak představuje zklidnění, během kterého dojde i na zmiňovanou bossa novu. Vše ale drží perfektně pohromadě a vy se pouze lehce zhoupnete na pomyslné vlně.
Téměř dvacet let aktivního působení, během něhož si tvůrčí jádro kapely vyzkoušelo řadu hudebních poloh, evidentně ani zdaleka nevyčerpalo studnici inspirace, která je i na poslední desce „The Yukari Telepath“ stále plná. Ba co víc, jmenovaná řadovka patří zatím k tomu nejlepšímu, co neúnavní Japonci vytvořili. Pokud tedy hledáte osvěžující hudbu, která vás ani na ploše téměř sedmdesáti minut nebude nudit, jste na správné adrese.
Živelný a velmi zábavný nadžánrový mix.
8,5 / 10
1. Introduction Of Zoei
2. Zoei
3. Wipeout (Retake)
4. Water Bird
5. Hedorian Forever
6. Aquarian Age
7. Automation Structures
8. Interlude
9. Lemurian Seed
10. Aoa
11. Yukari Telepath
12. Carnival (Oumagatoki Mix)
13. Evil Line
14. Ribbon No kishi
15. Deepless
The Breastroke II (2010)
Bear (EP) (2007)
Yukari Telepath (2007)
Tortoise (EP) (2007)
Forever (DVD) (2005)
Penguin (EP) (2004)
Mouse (EP) (2004)
Newave (2002)
Robot (EP) (2001)
No Thank You (2001)
Come Over To The Deepend (2000)
Dog (EP) (1999)
The Breastroke (Best-Of) (1998)
Submerge (Rarities And Remixes) (1998)
Receive (EP) (1998)
Cat (EP II) (1997)
Cat (EP) (1997)
The Visitors From Deepspace (1994)
Guilty Forest (EP) (1994)
Sinking Slowly (EP) (1992)
Queen's Park all you change (EP) (1992)
White (EP) (1991)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.